Historie zdravotní péče v Domažlicích

Věnováno k 70. výročí založení

Střední zdravotnické školy v Domažlicích

 

Počátky české medicíny můžeme datovat již k roku 1348, kdy císař a český král Karel IV. založil pražskou univerzitu a rozdělil ji na čtyři fakulty. Jednou z nich byla fakulta lékařská, jejíž správa byla svěřena domažlickému rodáku Baltasarovi z Domažlic. Byl také osobním lékařem Karla IV. a jeho dvora. Jeho pacienty byly další významné osobnosti tehdejší společnosti, jako například pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic.

Již předtím však vznikaly po evropském vzoru v českém království tzv. špitály. Nemoc nebývala prvotním důvodem k přijetí do špitálu, ale často jen průvodním projevem chudoby nebo stáří. Tehdejší špitály se tak blížily svým posláním dnešním léčebnám dlouhodobě nemocných, domovům důchodců, nebo hospicům, spíše než nemocnicím.

Naprostá většina nemocných, s výjimkou lidí s vysoce nakažlivými chorobami, byla totiž ošetřována ve svých domovech. O tom, komu bude špitál poskytovat svou péči a v jakém rozsahu, rozhodoval záměr zakladatele a výše finančních zdrojů. Špitální fundace vyžadovala dostatečné ekonomické zabezpečení, jakým byl nemovitý majetek, dary, almužny, odkazy, ale také různé daňové úlevy, platy a výnosy z mýta.

Působení lékaře v pražských špitálech je poprvé doloženo z počátku 15. století, kdy profesor lékařské fakulty Albík z Uničova navštěvoval se svými žáky zdejší nemocné, aby je učil lékařskému umění v praxi. Samotná péče o nemocné kromě poskytnutí útulku a stravy představovala pravděpodobně jen pouhé ošetření ran, podávání desinfekčních prostředků, nebo pouštění žilou. Důležitější byla v té době péče o duše špitálníků, kterou měli na starosti místní duchovní nebo osazenstva klášterů.

První zprávu o špitálu v Domažlicích máme doloženou z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský potvrdil městu právo spravovat špitál, který měšťané zřídili za městskými hradbami. Měšťané do něj mohli dosazovat svého kněze, nepřipouštět však k němu řeholníky sv. Antonína nebo jiné řehole. Bylo to pravděpodobně kvůli tehdejšímu sporu mezi městským klérem a řeholníky domažlického kláštera.

V listině z roku 1345 potvrzuje pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic domažlickému faráři Klementovi, že mu radní dali mastný krám, který pak pronajímal za 40 pražských grošů. Bylo to jako odškodnění za to, že byl kněz ustanoven službou pro nemocné a chudé v novém městském špitále u sv. Antonína. Tento list potvrdil roku 1359 i sám král Karel IV.

Původní špitál, při kterém se kostel sv. Antonína nacházel, stával přibližně uprostřed dnešního parčíku u sochy Svobody na Dolním Předměstí. Majetek špitálu byl rozšířen v 16. století, když mu zdejší měšťan Ondřej Zbyšinec daroval svůj poplužní dvůr Byšensko u Radonic. V roce 1561 císař Ferdinand I. vrátil domažlickým poplatky ze vsí Milavče, Bořice, Nevolice a Petrovice za tím konkrétním účelem, aby je využili mimo jiné i pro potřeby špitálu.

1. Špitální kostel sv. Antonína. 2. Špitál 3. Chudobinec. Zdroj – foto : Domažlice historicko – turistický průvodce městem a jeho památkami. Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa v Domažlicích, V roce 2014.

Jistě to tehdy bylo zapotřebí, neboť v roce 1552 špitál vyhořel a město na svůj náklad vystavělo nový. K jeho stavbě ana výživu chudých věnoval panovník úředníkům 300 tolarů. Počátkem 17. století dostával špitál od městské rady 10kop grošů ročně na výživu chudých lidí a jednu kopu grošů na boty. Ve špitálním dvoře pracovala za plat řada řemeslníků a choval se tu hospodářský dobytek. Špitální dvůr spravoval šafář. Ve špitále a v chaloupkách chudých žila nejchudší a přestárlá část městského obyvatelstva.

V průběhu třicetileté války však objekt opět vyhořel, neboť v soupisu domažlických kostelů z roku 1628 se kostel sv. Antonína objevuje jako kostel po mnoho let zpustlý, stojící při vypáleném špitálu. V roce 1884 odkázala Eva Pickrová špitálu obrovskou částku 8 000 zlatých. V roce 1908 byla stará špitální budova zbourána a nahrazena novým chudobincem. Nyní zde sídlí Muzeum Jindřicha Jindřicha a Galerie bratří Špilarů.

V Domažlicích působila od středověku dlouhá řada lékařů. V roce 1590 je zmiňován profesor medicíny Ludvík Scheibius, kterého město přijalo mezi své měšťany, neboť byl u obce několik roků a sloužil pohotově každému, kdo jeho pomoc potřeboval. Před příchodem do Domažlic působil v Praze.

Prvním lékařem v moderním pojetí byl v Domažlicích zdejší rodák Magistr Antonín Fichtrer(1750 – 1839). Zachránil prý mnoho lidských životů, zvláště v době napoleonských válek a následných těžkých časů, v nichž se šířily epidemie. Z důvodu zkvalitnění lékařské péče v první polovině 19. století městská rada několikrát rozhodovala o výstavbě nové nemocnice. Ale teprve až usnesením ze dne 25. září 1857 bylo s konečnou platností rozhodnuto o postavení domažlické všeobecné nemocnice. Krajský úřad v Plzni dlouho váhal s přijetím a potvrzením této žádosti. Povolení k výstavbě došlo až 26. května 1858. To již bylo vyhlédnuto pro toto lékařské zařízení nové místo na samém okraji Hořejšího předměstí a pozemek vykoupen od měšťana J. Ledviny.

V dubnu příštího roku došlo k slavnostnímu uložení základního kamene v severozápadním nároží budoucí budovy. Do základů byla rovněž vložena schránka z měděného plechu, do níž představitelé města vložili zakládací listinu. Stavby se pak ujal domažlický měšťan a stavitel Bedřich Feder. Nákladem obce 16 000 zlatých byla v roce 1860 dokončena a vysvěcena tehdy velmi moderní nemocnice, kterou mohla Domažlicím závidět i větší města.

Domažlická nemocnice. Zdroj – Karel Hájek PAMĚTI DĚJEPISNÉ Edice kroniky domažlického děkana, Radka Kinkorová, V roce 2013 vydal Státní oblastní archív v Plzni – Státní okresní archív Domažlice se sídlem v Horšovském Týně.

V klenutém přízemí stavby byla místnost pro nemocniční kapli, která byla později vyzdobena freskami domažlického malíře Petra Wimmera. V severozápadním nároží, směrem k dnešnímu Hanově parku byla pitevna, sloužící zároveň jako umrlčí komora, dále spíž a nemocniční kuchyně, kancelář sousedící se skladištěm, větší pacientský pokoj se sedmi lůžky a menší pokojík se třemi lůžky. V protilehlém rohu budovy byla umístěna prádelna s mandlovnou. V prvním poschodí se nacházelo 8 místností pro pacienty, dohromady s 35 lůžky. Naproti tomuto oddělení byl pokojík pro choromyslné se dvěma lůžky. Na chodbách bylo počítáno ještě s přistýlkou pro patnáct, nanejvýš dvacet nemocných v případě nezbytné potřeby.

Prvním nemocničním lékařem se stal zdejší rodák MUDr. Rattay, který naposledy působil jako sekundář nemocnice ve Lvově. Lékaři byl vyměřen celoroční plat ve výši 420 zlatých a byt zdarma. Domovníkem a zároveň ošetřovatelem byl jmenován měšťan Petr Vrzal, jehož plat obnášel 1 zlatku denně. Jeho manželka Barbora byla v nemocnici uklízečkou a pradlenou. Pacientů bylo v prvních letech málo, kolem 80 ročně. Postupně však jejich počet stoupal, takže před první světovou válkou se počet pacientů pohyboval již kolem 500 osob. Denní ošetřovné bylo 60 krejcarů, od roku 1902 to bylo 1,20 koruny, po první světové válce 13 až 17 korun.

Chudobinec. Zdroj – Domažlický dějepis

Je podivuhodné, že nemocnice postrádala vodovod, který sem byl zaveden až v roce 1928. Pacienti se museli mýt na nádvoří u studny, koupali se v neckách a používali dřevěných záchodů. Přelomovým ve vývoji nemocnice se stal rok 1931. Tehdy byl zvolen primářem tohoto lékařského zařízení ambiciózní primář a chirurg MUDr. Rudolf Němec, rodák z Prahy.

Počet operací prováděných v nemocnici se začal zvyšovat, příštího roku byl zakoupen první rentgen a sanitní vůz. Provoz nemocnice stoupal a stará budova už zdaleka nestačila, proto byl v roce 1938 postaven nový moderní pavilon pro 200 lůžek. V souvislosti s tím byla celá nemocnice vybavena ústředním topením. K modernizaci nemocnice přispěl článek nemocniční ročenky z roku 1933, v níž autoři MUDr. R. Němec a J. Hutta velmi kriticky napadali neudržitelný technický stav ústavu a navrhli výstavbu nové nemocnice na Kozinově poli, nebo na dlouhých mezích naproti železničnímu nádraží. Primář Němec již tehdy poukazoval na velký dopravní ruch kolem nemocnice a nemožnost jejího dalšího rozšíření.

To však nebylo městskou radou schváleno a byla prosazena skromnější varianta přístavby na pozemcích původní nemocnice. Stalo se tak v letech 1935 – 1938 nákladem 2 650 000,- Kč.

V novém nemocničním objektu našlo zázemí porodnické a dětské oddělení, v druhé části byla umístěna interna a chirurgie.

Na návrh primáře schválila v roce 1938 vrchní správa domažlické nemocnice výměnu dosavadního civilního ošetřovatelského personálu a vedoucí kuchařky za personál řádový.

Do Domažlic přišly řádové sestry Vincentinky z Kroměříže. Osm řeholnic sloužilo na nemocničních odděleních, jedna řádová sestra byla jmenována vrchní kuchařkou. Vincentinky působily v domažlické nemocnici až do roku 1954, kdy byly nahrazeny opět civilním personálem.

Nemocnice naproti Hanově parku sloužila až do prosince 2005. Dělníci při jejím bourání nalezli staré kovové pouzdro skrývající pergamen se zakládací listinou z roku 1859. V lednu 2006 se v jihozápadní části Domažlic otevřela zcela nová, moderně a účelově vybavená nemocnice.

Její výstavba na zelené louce přišla na 925 000 000,- Kč. Ambulantní a lůžková část nemocničního zařízení zahrnuje porodnické a novorozenecké oddělení, rozsáhlý operační trakt, jednotku intenzivní péče a ARO, interní, chirurgické, dětské a rehabilitační oddělení. Součástí areálu je také oddělení dlouhodobě nemocných.

Lůžková oddělení s kapacitou 200 pacientů tvoří dvou až tří lůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením. Nemocnice poskytuje zaměstnání více než 350 lidem, z toho 42 lékařům a 149 zdravotním sestrám.

 

Velký sen primáře Rudolfa Němce se tak naplnil.

Alexej Petrašovský 2020

Domažlický dějepis z.s. ve spolupráci se Střední zdravotnickou školou v Domažlicích.