Původ Arciděkanského kostela Narození Panny Marie musíme hledat v  začátcích založení města Domažlice. Zachovaná zmínka je už z roku 1385, avšak líčí jej již jako stavbu chatrnou a sešlou. Pozdější zprávy udávají letopočet založení rok 1110, avšak pramen tohoto data není znám. Nová stavba sešlého chrámu se vlekla, pravděpodobně z nedostatku prostředků až do 13. století. Po dobu oprav děkanského kostela byly bohoslužby konány v kostele svatého Jakuba na dolejším předměstí na hřbitově U Svatých, dnes již zbořeném, který po celou tuto dobu byl farním kostelem. Po této opravě byl sloh kostela změněn na gotický a byl o několik sáhů vyšší, než je v současné době (1 sáh = 160 cm), byl trojlodní a měl kruchtu dolejší a hořejší. Klenutí bylo krásným gotickým dílem na šesti žulových sloupech, ozdobených štukovými hlavicemi. K chrámové prostoře přiléhá dosud zachovalá kaple svaté Barbory, pocházejicí z počátku 14. století. Za husitských válek byl děkanský kostel zpustošen a teprve po roce 1620 znovu zřízen pro katolickou bohoslužbu. O požáru kostela v roce 1747 je pořízen zápis v matrice ve IV. svazku následujicího znění : Léta Páně 1747 dne 26. července za ctihodného kněze Antonína Příhody, toho času děkana v městě Domažlice, na den svaté Anny v ulici pod kostelem okolo hodiny třetí odpoledne vyšel oheň za školou měststkou u Petra Ouřady a skrze ten nenedálý oheň shořel velký chrám Páně děkanský s velikou věží se všemi zvony až do gruntu. V popel bylo obráceno též čtyřicet domů, klášter a krov na klášterním kostele. Po ohni se stal kostel nemožný pro bohoslužby a proto se až do roku 1756 konaly v kostele svatého Antonína na Dolejším předměstí, zbořeného v roce 1911. Pro přestavbu ohněm zničeného kostela, vypracoval plány městský stavitel Jiří Záhořík, který si je nechal přezkoumat slavným stavitelem baroka Ignácem Kiliánem Dienzenhoferem. Těmito plány byla celá chrámová prostora přestavěna v chrám barokní. Ve zbylém zdivu byla gotická okna zazděna a celá chrámová prostora snížena. Celková přestavba byla provedena v letech 1751 až 1756. Slavnostní vysvěcení přestavěného děkanského kostela se uskutečnilo 8. září 1756. Další požár vypukl v den svatého Stanislava dne 7. května 1822, jenž byl jeden z nejhorších požárů, který stihl město Domažlice. Požár vypukl ve večerních hodinách v kostelní čtvrti u Týnské brány a zničil střechu děkanského kostela a vnitřek kostelní věže, přičemž se tři zvony rozlily a čtvrtý zvon zvaný Zikmund byl značně poškozen, takže musel být přelit. K obnovení bohoslužeb došlo o potní slavnosti kostela dne 8. září 1822, i když věž nebyla dosud opravena. Důkladná oprava kostela se uskutečnila v roce 1892 podle návrhu architekta Václava Kaury a vnějšku byla dána nynější podoba, která je v rozporu s dřívějšíím charakterem budovy, neboť zastírá původní gotickou podstatu.

S využitím www.farnostdomazlice.cz