Historie obce
Historie
Zde bude historie obce.
Války
2. světová válka
1938
V roce 1938 bylo povoláno k odvodu z obce Újezd celkem 11 branců, jen 5 jich bylo odvedeno.

Při manifestačních volbách pod kandidaturou Konráda Henleina na poněmčeném území Československé republiky a mezinárodních událostech byly povolány do zbraně dva ročníky vojenských záloh. Na katastru obce Újezd se usadila obranná vojenská družstva na těchto místech :

  • 1. V Dubové Hůrce
  • 2. V Bráxnově nad Novým Hamrem
  • 3. V Kolářovic škalici (na jih od obce)
  • 4. V Liščích dírách u Křiženovce
  • 5. Ve Flíglově škalici u Pily
  • 6. V Novinach
  • 7. U Hadrovce v Raučuru
  • 8. Na Kopitách

V Újezdě č. p. 2 ve dvoře ,, U Mašinů “ byla vojenská kuchyně. Ve dvoře č. p. 15 ,, U Špačků “ a č. p. 44 ,, U Pádarů “ byly vojenské koně. Lidé vojáky ctili a všemožně podporovali. Vše co potřebovali (slámu, nářadí  i potraviny…) dostali. Z Újezdských lesů u Babylonu ženisté káceli stromy a dělali na státní silnici u Babylonu zátarasy.

Z obce narukovali  : Antonín Rojt, Miloslav Masopust, Jan Veber, Šimon Vondrovic, Emanuel Svoboda, Antonín Veber, Josef Koukol a Tomáš Veber. Koncem června se politická situace a vojsko bylo odvoláno z obranných pozic do kasáren.

13. září 1938 v půl jedné v noci byli povoláni svolávacími lístky k S.O.S. (Stráž obrany státu) tito muži : Volfgang Šteffek, Martin Veber, Josef Sladký, Josef Vávřík, Šimon Vondrovic, a Martin Pajdar. Strážnici měli v Draženově. Kolem 31. 10. 1938 se poslední vraceli domů. V pohnutých dnech dojížděli v noci z Draženova na státní hranice k Nemanicím.

22. září 1938 se objevila v poli Československá armáda a zaujala v družstvech obranná postavení na místech kde byla již při květnových událostech. Lid opět všestranně pomáhal.

23. září 1938  vyhlásil prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš mobilizaci celé první armádní zálohy. Celou noc bylo v Újezdě živo. Tvořili se zde hloučky, ve kterých se mluvilo o tom co bude. Těch co se týkala mobilizace odcházeli ke svým vojenským útvarům. V dalších nejistých dnech lidé ukrývali do skrýší truhly s nejdražšími kusy Chodského kroje a jiné cennosti. Práce na polích v tuto dobu ustala. Z obce odešla většina mladých mužů povolaných Mobilizační vyhláškou ke svým vojenským útvarům.

Z Újezda narukovali tito muži : 

  • Miloslav Masopust
  • Josef Vondraš
  • Václav Vaněk
  • Ondřej Hána
  • Bartoloměj Neumajer
  • Josef Köppl
  • Jan Sladký
  • Josef Růžek
  • Josef Sladký
  • Josef Šteffek
  • Antonín Šteffek
  • Antonín Kazák
  • Jan Veber
  • Václav Koptík
  • Tomeš Šink
  • Josef Šink
  • Josef Koukol
  • Jan Sladký
  • Josef Šteffek
  • Antonín Rojt
  • Karel Faina
  • Josef Faina
  • Matěj Faina

Z osady Pila (Pila – Újezd) narukovali tito muži :

  • Josef Farář
  • Josef Bergmann
  • František Ludvík
  • Jan Krejčí
  • Michal Brogl
  • Jaroslav Svoboda

Z Brusírny u Pece narukovali tito muži :

  • Pangrác Bartoloměj – Sloužil u S.O.S. (Stráž obrany státu) v Babylonu.
  • Martin Sladký – Sloužil u S.O.S. (Stráž obrany státu) v Babylonu.

V aktivní službě byli tito muži :

  • Jakub Konop
  • Josef Krutina
  • Václav Šlejs
  • Josef Veber
  • Heřman Dolejš
  • Jiří Veber

24. září 1938 bylo odvedeno k odevzdání 14 koní z Újezda. Jejich prohlídka byla provedena v Přestavlcích u Merklína. Dva koně byli vráceni zpět jejich majitelům. Ostatních dvanáct koní bylo odvedeno do Votic u Prahy.

Za vsí ,, Na Křenovce “ a vedle Jiříků (Veber) večer 28. září 1938 byly vybudovány z hospodářského náčiní zábrany.

Svatováclavská pouť byla celá zmatená. Byl to kritický den, kdy ve čtrnáct hodin mělo být vyhlášeno nepřátelství. Lid o tom neměl ani tušení.  Ráno přišel do Újezda farář Valdmann z Trhanova. Po příchodu odsloužil mši svatou a hned poté svaté požehnání, které se pravidelně konalo odpoledne. Návštěvníci poté odešli a místní nepřipravovali ani poutní oběd. Někteří z obce i odešli. Žádné stavení však nezůstalo opuštěno. Pouť byla bez stánků. Po celou noc hlídkovala na několika místech příslušníci Civilní protiletecké obrany. Místním velitelem byl stavbyvedoucí Jan Hojda.

Kolem svatého Václava došla do obce smutná zpráva, že 13. září 1938 při těžké pohraniční službě v Habrsbirku u Falknova (Habartov u Sokolova) byl zastřelen vrchní četnický strážmistr Jan Koukol (05. 09. 1900 – 13. 09 1938) z Újezda. Zanechal po sobě ženu s malými dětmi. Současně s ním byl zastřelen četnický strážmistr Antonín Křepela. Oba byli pochováni v Písku. Prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš jim poslal věnec na jejich rakve. Celá obec litovala tragické smrti.

1. úprava hranice

23. listopadu 1938 byla nově upravená státní hranice, která probíhala naším katastrem od severu k jihu takto: ,, V Stráních “ probíhala kolem lesa a připojovala se k cestě ,, Na Šafrance „, obecní pole leželo v Říši a pole Matěje Sladkýho bylo u nás. Odtud běžela přímo přes pole pod ,, Radoic Hůrkou “ na straně k Újezdu dále ke Kozinově pomníku na Hrádku (byl u nás), hranice šla po terase 1 metr za pomníkem. Původně měla vést hranice po východní straně vrchu ,, Nad Stříbrnkou „, takže pomník i s chatou původně měly připadnout do Říše. Z Hrádku dolů do lomu, přes louku Josefa Šídla v ,, Suchých loukách “ na silnici, dále směrem do pískovny ,, U Hatlavky “ k silnici do Havlovic, těsně kolem ní (silnice zůstala u nás) až na rozcestí Havlovice – Trhanov – Šlajf – HadrovecPo silnici až k Hadrovci.

Četníci a celníci v Újezdě

Z 22. na 23. listopadu 1938 přišli do Újezda příslušníci S.O.S. a četníci. Celkem to bylo 14 osob. Usadili se u Krutinů (Matěj Vaněk) č. p. 72. 8 sob bylo na Hrádku. V obci se též usadila celní hlídka v domě Šimona Vebra č. p. 69, později se usídlila v domě Karla Štefka č. p. 84. Celkem zde bylo pět celníků, kteří spadali pod dozor Celního úřadu v Havlovicích.

 

Den záboru

V den záboru 24. listopadu 1938 se v deset hodin dopoledne rozezněly zvony jak v Újezdě tak i v dáli na rozloučenou. V Domažlicích byl výroční Martinský trh. Mnoho lidí slzelo a pod střechami svých domů se i modlili.

 

Hraniční závory

České hraniční závory byly v ,, Suchých lukách „, jak vede pěšina do Trhanova kolem kříže se dvěma malými lípami. Hned vedle se nacházela německá hraniční závora. Druhá česká hraniční závora se nacházela u pískovny v ,, Haltavce „. Němci si později zbudovali celnici u ,, Červeného kříže „, kam posunuli hraniční závoru a ze dvou českých vznikla jedna při cestě na Hrádek do lomu.

 

Autobus

K hranicím u Trhanova dojížděl čtyřikrát denně autobus, vlak z Trhanova do Domažlic nejezdil. Později musel jezdit autobus z Újezda do Havlovic přes Český celní úřad. Jízdné z Újezda do Domažlic stálo 2,- K a k hranicím v Havlovicích 1,- K.

Rozdělení obecního katastru

Po vytyčení delimitační hraniční čáry z celkové výměry katastru 929 ha, 75 a, 17 mse nachází na území Říše 554 ha, 71 a, 93 m2. Nachází se tam osada Pila a samota Brusírna.

 

Farní osada

Po záboru Trhanov zůstal nadále pod farností Trhanov. Na hřbitově se dále pohřbívá. Matriční zápisy za Újezd jsou hlášeny jak do Prahy tak do Berlína. Po záboru učila nějaký čas římskokatolické náboženství ve zdejší škole katechetka Konopová. Později opět docházel duchovní správce z Trhanova.

 

Hraniční propustky

Přeshraniční styk je občanům usnadněn propustkami. Pohraniční průkazy zařizuje obecní úřad. Problémy nejsou ani s německými celníky.

 

Návrat vojáků

Koncem roku 1938 po svízelné cestě se vrátili přes Rumunsko a Jugoslávii naši vojáci a to Jakub Konop a Jiří Veber, kteří sloužili v Chustu na Podkarpatské Rusi. Cestě přes Slovensko bránil vývoj událostí s Maďarskem (zábor Podkarpatské Rusi).

 

Hraniční propustky

 

Cena Kozinova pomníku

Osud Kozinova pomníku byl stále nejistý. Lidé se chodili loučit se světcem Chodů na Hrádku. Podplukovník Sucharda, určený jako styčný důstojník Československé armády, se ptal jakou asi má cenu Kozinův památník. Starosta mu odpověděl ,, Ten nemá vůbec cenu, ten pro nás znamená tolik, co všem nám je nad život a nad rodiny dražší. “ Podplukovník dále nejednal. Po chvíli běžel na Hrádek a hraniční kolíky byly posunuty. Podplukovník Sucharda se domluvil se styčným důstojníkem Wehrmachtu na posunutí hranice až za Kozinův pomník.

 

2. úprava hranice

V den záboru 24. listopadu 1938 byla nová úprava hranice. Hranice opět běžela kolem lesa až do Brázdova lesa, jeho hořejší část ležela u nás a spodní část v Říši. Dále kolem kolem skalky na západní cíp Radoic Hůrky, poté přímo na hořejší roh Kozinova rybníčku, okolo Hrádku až k lomu na jižní straně. Další část hranice zůstala nezměněna.

 

3. úprava hranice – definitivní

Delimitační úřední komise stanovila toto: Hranice běží podél lesa až k cestě v Poloplechtích. Poté směrem k jihu až na rozcestí k Újezdu a do Hrádku, kolem něj na Jiráskovu stezku. Pak směrem na západ k Zadní hoře. Odtud na severní roh Kříženovce (celý spadá do Říše), kolem jeho východní strany po mezích k silnici na Trhanov. Rybníček ,, Na Koutích “ patří nám. Dále k Červenému kříži, přes silnici a pozemky M. Masopusta a Šimona Vebra, po polní cestě k lesíku ,, V Raučuru „, ten hranice půlí a otáčí se směrem do Hadrovce. Jedna parcela v Hadrovci v Říši a ostatní naše.

Četníci a celníci v Újezdě

Z 22. na 23. listopadu 1938 přišli do Újezda příslušníci S.O.S. a četníci. Celkem to bylo 14 osob. Usadili se u Krutinů (Matěj Vaněk) č. p. 72. 8 sob bylo na Hrádku. V obci se též usadila celní hlídka v domě Šimona Vebra č. p. 69, později se usídlila v domě Karla Štefka č. p. 84. Celkem zde bylo pět celníků, kteří spadali pod dozor Celního úřadu v Havlovicích.

 

Den záboru

V den záboru 24. listopadu 1938 se v deset hodin dopoledne rozezněly zvony jak v Újezdě tak i v dáli na rozloučenou. V Domažlicích byl výroční Martinský trh. Mnoho lidí slzelo a pod střechami svých domů se i modlili.

 

Hraniční závory

České hraniční závory byly v ,, Suchých lukách „, jak vede pěšina do Trhanova kolem kříže se dvěma malými lípami. Hned vedle se nacházela německá hraniční závora. Druhá česká hraniční závora se nacházela u pískovny v ,, Haltavce „. Němci si později zbudovali celnici u ,, Červeného kříže „, kam posunuli hraniční závoru a ze dvou českých vznikla jedna při cestě na Hrádek do lomu.

 

Autobus

K hranicím u Trhanova dojížděl čtyřikrát denně autobus, vlak z Trhanova do Domažlic nejezdil. Později musel jezdit autobus z Újezda do Havlovic přes Český celní úřad. Jízdné z Újezda do Domažlic stálo 2,- K a k hranicím v Havlovicích 1,- K.

Rozdělení obecního katastru

Po vytyčení delimitační hraniční čáry z celkové výměry katastru 929 ha, 75 a, 17 mse nachází na území Říše 554 ha, 71 a, 93 m2. Nachází se tam osada Pila a samota Brusírna.

 

Farní osada

Po záboru Trhanov zůstal nadále pod farností Trhanov. Na hřbitově se dále pohřbívá. Matriční zápisy za Újezd jsou hlášeny jak do Prahy tak do Berlína. Po záboru učila nějaký čas římskokatolické náboženství ve zdejší škole katechetka Konopová. Později opět docházel duchovní správce z Trhanova.

 

Hraniční propustky

Přeshraniční styk je občanům usnadněn propustkami. Pohraniční průkazy zařizuje obecní úřad. Problémy nejsou ani s německými celníky.

 

Návrat vojáků

Koncem roku 1938 po svízelné cestě se vrátili přes Rumunsko a Jugoslávii naši vojáci a to Jakub Konop a Jiří Veber, kteří sloužili v Chustu na Podkarpatské Rusi. Cestě přes Slovensko bránil vývoj událostí s Maďarskem (zábor Podkarpatské Rusi).

 

Čáni Radek
Zdroj : Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, Porta fontium.
1940
Hraniční propustky

Po Mnichovu v roce 1938 Újezdští občané chodili přes protektorátní hranici do Říše na pole a louky za zemědělskou činností a do Trhanovského kostelíka. Pro tento účel museli mít hraniční propustky. První propustky byly bíle, jen v českém znění. Druhé propustky byly růžové a pak šedé v německém a českém jazyce a poslední propustky byly jen v němčině opatřené fotografií. Ze začátku je vydával starosta obce a později Okresní úřad v Domažlicích. Říkalo se jim ,, Grenšeiny „. Lidé obcházeli německé stráže. Když byly propustky jen v češtině, používali lidé k přechodu hranic jakékoli listiny, protože Němci nerozuměli češtině. Hranice se přecházely i na dobytčí pasy. Například Josef Kepl šel přes hranice na dobytčí pas pro prasata a německá stráž ho pustila s vědomím, že má hraniční propustku. Později bylo klamání již nemožné. Padaly i pokuty. Největší pokutu za nedovolené překročení hranic zaplatil  Martin Vebr a to 350,- K. Lidé, kteří bydleli uvnitř Čech a bydliště měli v Sudetech a nedostali hraniční propustky chodili domů přes Újezd a tajnými pěšinkami přes Hrádek a nebo Draženovskou horu.

 

Potravinová výpomoc

Při aféře Jana Smudka, který v Domažlicích postřelil příslušníka klatovského gestapa a u obce březí zastřelil dva německé příslušníky finanční stráže, bylo zatčeno mnoho občanů Domažlic. V Újezdě k žádnému zatčení ve Smudkovo aféře nedošlo. Rodinám zatčených pomáhal tajně dodávkou potravin ředitel Hospodářského družstva Vojtěch Sedlák. K této akci využil i Újezdského dělníka v družstvu Jana Vebra (Vondráška). Roznášel těmto rodinám mouku, sádlo, máslo a vejce, to vše večer po práci. Akce trvala až do února 1941, kdy byla prozrazena. Ze začátku se potravinová výpomoc roznášela pěšky a později se rozvážela autem. Ředitel Hospodářského družstva Sedlák byl dvakrát vyšetřován Gestapem. Vebr na příkaz Sedláka v Družstvu ukryl (asi) pět vagonů žita, které se pak prodávalo na černo lidem a do mlýna. Správa Družstva na to přišla když bylo vše rozprodáno. Přes tvrdé výslechy nic nemohli Sedlákovi dokázat. Vebr při výslechu vše popřel a tvrdil, že vydával jen obilí na setbu. V rozvážení potravin pomáhal i Karel Faina, který byl v Družstvu řidičem.

 

Potravinové lístky

Potravinové lístky z počátku vydávali starostové obcí. Ještě během roku 1940 bylo vydávání potravinových lístků svěřeno bývalým Československým finančním dozorcům odvolaných ze státních hranic. Újezd a okolí měl v zásobovací agendě na starosti bývalý finanční dozorce Antonín Šlejs z Újezda, který tuto funkci vykonával do května 1945 (pravděpodobně do 08. května 1945).

 

Silnice Pila – Babylon

Děti německých četníků v Babyloně chodily do německé školy v Trhanově. Starosta Újezda dostal nařízeno že musí silnici opravit, od Okresního úřadu měl dostat na opravu silnice 5000,- K. Oprava nezačala. Následovalo předvolání k hejtmanovi. Starosta se ohradil, že Okresní úřad peníze dosud nevyplatil. Když přišli peníze, opravilo se málo cesty. Hejtman přijel do Újezda, proč se silnice neopravuje? Opravujeme ji, ale nejsou lidi byla odpověď. Němci proto vyhrožovali, že zavřou českou školu v Babyloně a děti budou muset chodit do školy v Trhanově. Opravena byla jen část patřící Újezdu, domažlická část cesty opravena nebyla.

 

Odvolání českých finančníků

Bývalé hraniční budky (nejdříve byla budka v Dědinách na rozcestí do skalice pod Hrádek, pak byla přenesena k polní cestě ke Kříženovci, posléze k Říhoic skalici a na konec byla u Červeného kříže na rozcestí Trhanov – Pila) byly zrušeny. Čeští finančníci se odstěhovali z Újezda do Havlovic. Poslední dobu války si Němci hlídali hranici sami.

 

Odstranění pomníku padlým

Vládní policejní komisař major Sequenz nařídil v září zničit místní pomník padlých, rozbít jej a štěrkem z něho opravit obecní silnici. Starosta jednal s okresním hejtmanem Seifretem, aby pomník byl zabedněn a zasypán jako mohyla a na její přední stranu umístěna deska padlých. Hejtman souhlasil a poslal starostu za Sequenzem. Ten rozčíleně nařídil, že pomník musí být zcela zničen. Starosta zdělil nařízení obecnímu zastupitelstvu, aby pomník nebyl zničen dal návrh, aby vršek pomníku byl sejmut a celý skrýt do země a nechat jen dolejšek se jmény padlých. Tak se i stalo a po válce byl postaven zpět na své místo.

 

Půjde to

Jednou viděl Sequenz na Kozinově památníku nápis ,, Půjde to“. Nápis nařídil odtranit a řekl bude-li se podobná poznámka opakovat nechá starostu Újezda zavřít, dále má obec postavit stráž, která bude pomník hlídat. Stráž se nikdy nedržela.

 

Polský voják

Po pádu Polska uprchl z Říše polský voják. měl u sebe Polskou vojenskou knížku. Jeho druha zatkli finančníci u Babylonu. Zastavil se v Újezdě na Obecním úřadě v důvěře, že je mezi dobrými lidmi. Chtěl se dostat do Francie bojovat proti Německu. Cestu hledal přes Slovensko. Starosta mu poskytl nocleh a druhý den ho vyprovodil. Po pohoštění mu dal na cestu chléb, mapu a 50,- K.

Čáni Radek
Zdroj : Redakce, Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, Porta fontium.
1941
Rozpuštění Sokola

Počátkem roku 1941 byl rozpuštěn místní tělocvičný spolek Sokol. Knihy spolku byly zabaveny a knihovna zapečetěna. Peníze Sokola se podařilo zatajit, šlo asi o 3000,- K, byly převedeny na místní Osvětovou radu a později na Rodičovské sdružení při škole, kde byly až do května 1945. Podařilo se zachránit i tělocvičné nářadí. Starosta Sokola Martin Sladký byl vyzván, aby všechny spisy odevzdal do Plzně. Učiněno bylo až po dvou urgencích po původním vyzvání. Mnoho knih bylo rozdáno důvěrně mezi členy a byla odevzdána jen část knihovny. Odevzdáno bylo i 70,- K, které byly vedeny v běžném pokladním deníku tohoto roku.

 

Zbraně

Přišlo nařízení, kdo má jakékoli zbraně, aby je odevzdal. Bylo vyhlášeno u koho bude zbraň nalezena po lhůtě, která byla nařízena k odevzdání, bude odsouzen k trestu smrti. V Újezdě měl zbraň jen Miloslav Masopust a to lovecké pušky. O Velikonocích k němu přišlo Gestapo s 28 vojáky. Domovní prohlídka trvala dvě a půl hodiny, vše rozházeli. Nalezena byla jen lovecká puška Hamerleska. Nenahlásil u ní obnovení dokumentů. Byla zabavena ve prospěch Říše. Šťastně vyvázl bez trestu.

 

Zatčení gestapem

30. srpna 1941 byly v Újezdě gestapem zatčeny rolníci Matěj Vaněk a Miloslav Masopust. Podnět k zatčení byli jejich řeči v místním hostinci proti Říši. Miloslav Masopust byl po výslechu v Domažlicích propuštěn. 19. listopadu 1941 byl opět zatčen Gestapem a zároveň s ním i Jan Vebr, který byl dělníkem v Hospodářském družstvu v Domažlicích. Byli odvezeni do Klatov na Gestapo k výslechu. Janu Vebrovi kladli též za vinu dřívější akci spojenou s ředitelem Hospodářského družstva Sedláka, kterou opět zapřel. Oba byli souzeni v Praze na Pankráci. Miloslav Masopust dostal trest deset měsíců (vězněn byl v Drážďanech a Budyšíně), Jan Vebr dostal trest dvanácti měsíců (vězněn v Drážďanech a Budyšíně), pracoval tam v továrně na výrobu granátů. Pracovalo se i přes noc. Byl popálen od kyseliny solné, která se používala při výrobě. Po dobu jeho věznění Hospodářské družstvo vyplatilo tajně jeho rodině finanční podporu 3000,- K a v domažlické prodejně ,, Družce “ jim byly dávány potraviny zdarma. Matěj Vaněk byl odsouzen k deseti měsícům včetně čtyř měsíců vazby. Vězněn byl asi v Lebusu.

Hlídání úrody

V létě byla zřízena hlídka polní úrody ve dne i v noci z důvodu přeletu spojeneckých letadel, které shazovali zápalné fosforové destičky a podobné věci k zapálení úrody. Hlídkovalo se na hrádku, povinně všichni. Hlídka byla po dvou lidech a po osmi hodinách se střídaly. Hlídky byli kontrolovány četnictvem.

 

Oprava hasičského skladiště (hasičárna)

Na hasičské skladiště (hasičárna) byla přistavěna věž na sušení hadic a uvnitř opraven strop.

 

Újezdský partyzán

Josef Krynes byl tento rok nasazen Pracovním úřadem na práci do Říše. Pracoval v Norimberku pravděpodobně u firmy Hanschvägerl Wilhem, která vyráběla potraviny a dodávala je do zajateckého tábora sovětských důstojníků. Sovětští vojáci zde měli pracovat pro firmu Chillingsworthe. Tyto potraviny tam doručoval Krynes. Vešel hned v tajný důvěrný styk se zajatci. Naučil se od nich dobře rusky. Po několika týdnech osvobodil tajně několik sovětských důstojníků a přes Československo jim ukazoval cestu zpět do Sovětského svazu (SSSR). V Norimberku byl celkem pětkrát vyšetřován Gestapem. Posledního sovětského důstojníka vedl v lednu 1943 přes Újezd. Skryl ho doma ve stodole. Svému bratru Janovi sebral zcela nové šaty, boty a plášť. Oba společně na cizí doklady jeli přes okupovanou Evropu na východ. Každý seděl v jiném železničním voze. Tento důstojník Boris Rybakov z Leningradu (Petrohrad) byl sovětským komisařem a s sebou nesl tajné vojenské náčrty německých letišť, továren a vojenských objektů z okolí Norimberka. Až vLitvě byl zatčen Gestapem Krynes a byl jím podezírán ze špionáže. Nic neprozradil. Byl ve vyšetřovací vazbě pravděpodobně v Brötzu, kde byl podroben důkladnému výslechu. Tamtéž pobyl půl roku v koncentračním táboře a z toho tři měsíce byl v temnici (bunkru). Po zákroku jeho zaměstnavatele byl vrácen zpět do Norimberku, kde byl ještě nějaký čas ve vazbě a pod dohledem Policie pak pracoval zzpět u své firmy. Ve vhodný okamžik opět uprchl a na cizím jménem se dostal do Auschwitzu (Osvětim). Není jasné z dokumentu jestli se nacházel v koncentračním táboře nebo mimo něj. Při likvidaci tábora před příchodem Rudé armády 27. ledna 1945 uprch domů do Újezda. Během února a března 1945 připravoval partyzánkou skupinu. Důstojník Boris Rybakov zanechal v Újezdě řadu velkých sovětských bankovek a svoji fotografii. Krynesovi rodiče vše zazdili ve chlévě. Po válce bylo vše vyndáno. Josef Krynes převedl celkem pět sovětských vojáků do jejich sběrného tábora pravděpodobně Bialystok (Bělostok v Polsku). Byl mezi nimi Gregory Korzula z Poltavy, který býval na vojenské učilišti v Moskvě a nebo kapitán Josiph Sluckij.

Radek Čáni
Zdroj : Redakce, Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, Porta fontium.
1942
Pozemky na vojenské cvičiště

Wehrmacht si rozšířil mezi Draženovem a Újezdem vojenské cvičiště a zabrali k tomuto účelu pozemky směrem k Dobré vodě a část luk i polí z katastru obce Újezd zvaných ,, V Páně polích „. Vlastníkům polí a luk dali nepatrnou částku nájemného. Na tomto cvičišti zbudovali zákopy, různá opevnění, zátarasy a zároveň zde probíhal bojový výcvik. Pozemky byli touto aktivitou znehodnoceny.

Hořlaviny

Na jaře letci RAF shodili z letadla  ,, V Dědinách “ u Říhovic pískovny směrem k Trhanovu padák zatížený hořlavinami. Místo bylo okamžitě po nálezu zajištěno četníky. Četníci padák s hořlavinami zlikvidovali a odstranili.

Odbojové letáky

Často zahraniční letci shazovali z letadel letáky pro lid. Na jaře bylo mnoho letáků shozeno v okolí Újezda. Pod dozorem četníků museli dospělí a mládež tyto letáky sbírat a ihned odevzdávat. Mnoho letáků bylo ukryto a pak si je lidé tajně četli doma. Bylo to velké nebezpečí, protože čtení těchto letáků a rozšiřování informací z letáků bylo trestáno koncentračním táborem.

Heydrichiáda

Dne 27. května 1942 byl spáchán atentát na Reinharda Heydricha. Nastalo období Druhé heydrichiády. Jednoho večera byla náhle obec Újezd obsazena Wehrmachtem a jednotkami SS. Byli prohlíženy všechny domy a nikdo nesměl přecházet z domu do domu a ani jít po vsi. Každý musel předložit osobní doklady a byli prohlíženy místnosti, skříně, půdy, stodoly a další prostory. Osoba bez dokladů měla být podle informací zastřelena. V obci Újezd nebyl nikdo nalezen. Zrovna v tento den byl Josef Krynes č. p. 33 doma z Říše na černo, bez osobních dokladů protože se vzdálil tajně z Norimberku. Vyšel ven před domov a pustil se s pátrajícími Němci do řeči, že je úplně oklamal a nikdo po něm nechtěl osobní doklady. Nebyl hlášen ani na obecním úřadě.

Nucené nasazení do práce

Pracovní úřad v Domažlicích nuceným pracím v Říši :

  • Jan Krynes, narozen 14. června 1919. Povoláním učitel. Absolvent gymnázia v Domažlicích. Před nasazením v Norimberku pracoval nuceně rok a půl ve strojovně u firmy Holý v Domažlicích. Byl nasazen v Norimberku, nějaký čas se svým bratrem. Byl tam jeden rok.
  • Rudolf Köppla, narozen 20. července 1922. Byl nasazen v Mostu v benzínárně. Z nasazení se neohlášeně vzdálil na pohřeb svého otce a sestry, kteří v té době zemřeli. V červnu jej poslal pracovní úřad zpět do Mostu, kde byl zatčen (není známo kým byl zatčen) a vyslýchán. Po čase utekl ze zaměstnání a byl zatčen v červnu 1944 v Janovicích nad Úhlavou odkud byl převezen na německou kriminální policii (pravděpodobně Gestapo) v Klatovech. Byl převezen do donucovacího tábora (pracovny) u Mirošova (okres Rokycany). Po třech měsících byl převezen do Prahy a vězněn byl ve věznici v Ruzyni. Po měsíci byl vrácen zpět na pracoviště v Mostu kde byl pod policejním dohledem do dubna 1945.

Zrušení čestného občanství

Z nařízení německých úřadů muselo obecní zastupitelstvo zrušit udělené čestné občanství v roce 1938 Dr. Milanu Hodžovi.

Čáni Radek
Zdroj : Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, www.portafontium.eu.
1943
Rok 1943 byl pro obec Újezd nejtěžší z války.

Obec Újezd byla po celou válku jednou z nejmizernějších v celém okrese svými dodávkami pro německé řízené hospodářství.

 

Přímá kontrola

12. ledna 1943 před 08.00 vpadl do Újezda německý obilní inspektor Friendl z Domažlic s pomocníky. Usadil se v prázdné druhé třídě obecní školy a pomocní kontroloři se rozběhli za prací po obci. Hledali skryté obilí! V 1100  nařídil třídnímu učiteli, že musí prohledat celou školní budovu, že je zde ukryté obilí jeho tchána Jana Vaňka. Prohlásil, že dostal přímé udání v tomto směru. Školní budovu se dvěmi četníky prohledal od sklepa až po půdu. Nenašlo se ani zrno. Obilí ve škole bylo, ale při kontrole už nebylo. Obilí bylo včas odklizeno. Starosta obce asi dva dni před kontrolou upozornil důvěrně správce školy, že se mluví o škole a je-li v ní obilí, aby zmizelo. Bylo hledáno všude v obci. Ten den osudově odnesl nešikovností rolník Jan Votruba. Chtěli po něm pšenici , protože měl v knížce zanesený správný výmlat a dodávka byla u něho velmi slabá. Prohlásil, že 2 metráky pšenice slíbil úředníku na okresním úřadě, že ve mlýně Hlaváč Domažlice vyměnil 4 metráky pšenice za žito, pomocnici Selnarové, že dal 1 metrák pšenice a 1 metrák žita. Hned byli všichni předvoláni. Mlynář řekl, že ji dal do mletí se žitem. Úředník Michálek, že ji vrátil protože jí neměl kde semlít.

17. srpna 1943 byl předvolán k soudu do Prahy na Pankrác. Jan Votruby byl uznán vinným ze zatajení 200 kg obilí. Odsouzen byl k 18 měsícům káznice. Vězněn byl na Pankráci, Štýrském Hradci a Untermansfeldu. Vězněný zaplatil celkem 7500,- K. Vrátil se z velkou kýlou. Spisem ze dne 28. října 1943 Bodenamt v Praze byl zabaven majetek Jana Votruby.

 

Další nečekaná kontrola

Dne 25. ledna 1943 přijel do obce okresní hejtman Stauber s kontrolory do statku Josefa Vavříka na udání, že má zatajené obilí. Na dotaz kde je zatajené obilí odpověděl Josef Vavřík nemám žádné. Na to šel přímo hejtman do skrýše kde se našlo 480 kilo žita. 28. ledna 1943 byl Josef Vavřík odveden četníkem do Klatov. 22. března 1943 byl souzen v Praze na Pankráci a odsouzen k 15 měsícům káznice, kterou prodělal v Bernau. Vrátil se s nemocným srdcem a nemocnými plícemi. Jeho majetek byl spisem Bodenamtu v Čechách zabaven 21. dubna 1943. Spisem ze dne 19. května 1943 byla zabavena i polovina hospodářství, která patřila jeho ženě. Za soud zaplatil 5000,- K a za věznění 9000,- K. Zabavené obilí mu nebylo zaplacené, propadlo státu. Sklizeň obilí v dalších letech mu byla proplácena pod cenou. Statek mu byl vrácen až po osvobození v květnu 1945.

 

Tajný dar

Po zatčení plukovníka Suchardy v Domažlicích, který uhájil při záboru Chodska pomník Jana Sladkého Koziny na Hrádku, Újezdští mezi sebou sebrali 100 vajec a tajně je předali jeho rodině.

 

Kozinův čakan

Na Valše v Havlovicích v penzionu byla ubytována německá mládež Hitlerjugend. Při své jedné vycházce byli u Kozinova památníku na Hrádku. Někteří chlapci vyšplhali na pomník a násilím ukroutili těžký měděný čakan z jeho kamenné pravice. Podařilo se jim ukroutit jen dolní část čakanu. Sekera zůstala v ruce, jakoby i žula Kozinovská pevně dál svírala tuto starochodskou zbraň. Na čin se díval bez poznámky a napomenutí jejich učitel. Ukroucený a zprohýbaný těžký spodek čakanu přinesl hostinský Josef Baur z Hrádku na obecní úřad, kde byl ukryt až do konce války. V roce 1947 při opravě pomníku byla tato část připevněna zpět k sekeře.

 

Nasazení na práci do říše

Pracovbní úřad nasadil na práci do Německa Jana Freie, syn kováře v Újezdě. Pracoval v Kruppově zbrojovce v Essenu. Při těžkém bombardování  Essenu utekl z práce, bez dokladů a odhlášení, tak jak byl. Ukrýval se doma, nemohl být přihlášen, tak že neměl nárok na potravinové lístky. Starosta obce případ úředně tajil. Jan Frei si jednou vyšel na Václavkovu horu u Dobré vody, kde narazil na německého purkmistra z Klenčí pod Čerchovem příjmením Mack. Ten jej obvinil z kladení ok na zvěř. Bylo známo,že na Hoře kladli oka na zvěř němečtí vojáci při cvičeních. Mackovi oznámil, že se jmenuje Jan Frei. Následně přijeli do Újezda tři němečtí četníci a vyšetřovali starostu kde je Jan Frei, který pracoval v Říši. Starosta se k ničemu nepřiznal. Jmenoval všechny Freie z obce, ale ne Jana Freie, možná že prý jde o záměnu obcí. Nakonec při výslechu přiznal, že Jan Frei je v obci, který tou dobou pracoval na poli. Četníci si pro něj přišli a řekli mu, že se má obléci a jít s nimi. Načež jim odpověděl, že při bombardování Essenu vše shořelo. Byl zatčen v roztrhaných šatech a s dřevákách na nohou. Řada lidí v obci byla vyšetřována, jestli Jan Frei nevyprávěl o bombardování v Essenu, všichni to zapřeli. Byl odvezen do Klatov a následně převezen do donucovacího tábora v Mirošově u Rokycan. Do práce už nešel. Opět se ukryl. V roce 1944 byl nucen do kopání zákopů v jižních Čechách. Při cestě po železnici na dané místo opět uprchl a skrýval se až do konce války.

Další nasazení :

  • Kobes Jan – uprchl z práce a doma se léčil s nemocnými plícemi, což byla jen záminka.
  • Bauer Josef z Hrádku – skoro vůbec nepracoval, byl mu operován žaludek a simuloval různé nemoci. Stále byl viděn doma na černo.
  • Bauerová Cecílie z Hrádku – sestra Josefa Bauera. Sabotovala práci. Četníci ji neustále hledali na Hrádku. Nakonec byla dopadena a uvězněna.
  • Růžek Josef – cestář. Byl nasazen v Auschwitzu (Osvětim). Přijel domů na dovolenou a do práce už nenastoupil. V Újezdě byl zatčen a poslán na 4 týdny do donucovacího tábora v Mirošově u Rokycan. Poté byl policejně poslán zpět na pracoviště.
  • Martin Hart, bratři Pajdar Jan a Pajdar Josef, Šink Jan, Masopust Václav, Dolejš Heřman, Hamerle Jaroslav a Sladký Josef. Všichni byli často spatřováni doma na černo a když byli pracovně nasazeni pracovali bez výkonu.

 

Aféra mlynáře Svačiny a Újezd

Do mlýna mlynáře Svačiny v Havlovicích přijela v červnu na udání přísná kontrola, kam byl úředně přidělen Újezd k mletí obilí. Jednalo se o mletí na černo. Nikdo nemohl být živ jen  z toho, co úřady samozásobitelům stanovily. Obec musela vozit do mlýna ke mletí obilí z celé obce ve stanovený den a vozy jely vždy s obecním dozorcem. Na černo se vždy vezlo tolik obilí, aby nebyl hlad. Mlynář si vedl záznam o mletí na černo. Kontrola mu na to přišla. V den kontroly se jelo z Újezda do mlýna. Vezlo se tam 10 pytlů obilí ke mletí na černo. Když přišla zpráva o kontrole u mlynáře Svačiny, starosta obce ihned vypravil do mlýna vůz, aby těch 10 pytlů obilí přivezli zpět. Štěstí jim přálo, kontrola byla tak zaměstnána výslechem mlynáře, že byly rychle a potichu naloženy všechny pytle s obilím a přivezeny zpět do Újezda. V seznamu na ,,černo“ byl uvedený skoro celý Újezd a mnoho mlečů z Pasečnice. Nejvíce byl postižen Újezd. Na řadu přišly výslechy. Byly sepsány protokoly o stavu obilí na úředních mlecích poukazech a stavu záznamů u mlynáře. Obci byl vytknut špatný dozor při přepravě obilí do mlýna a z mlýna. Dozor měl na starosti František Kohel. Díky starostovo odpovědi, že jako dozor jezdili různí lidé, kteří na sebe vzali dozor. Nikoho nejmenoval. Díky tomu František Kohel jako trvalý dozorce unikl trestu. Třikrát přijela do obce klatovská policie k výslechu ,,mlečů na černo“. Na podzim byli někteří z nich povoláni na gestapo do Klatov a tak se dával německý materiál dohromady k soudnímu řízení. které se všemi obviněnými konalo v listopadu a prosinci v Praze na Pankráci. Někteří tam byli i dvakrát. Tento sou vzrušil celý kraj, ale především Újezd. Ráno odjížděli souzení do Prahy a celý den se netrpělivě čekalo na jejich návrat. Někteří se vůbec nevrátili, museli okamžitě nastoupit výkon trestu do Káznice.

Rozsudky :

Mlynář Svačina Vojtěch byl odsouzen k trestu smrti.

 

Odsouzeni do káznice :

  1. Vaněk Jan – Vina 667 kg obilí, přiznal 200kg. Odsouzen k 3,5 roku káznice. Vězněn : na Pankráci, Bernau a Bayreuthu. Vrátil se 17. května 1945. Za vězení měl zaplatit 6000,- K. Za soud a ostatní výlohy 12000,-K. Věk 58 let.
  2. Vebr Šimon – Vina 60 kg obilí. Odsouzen ke 14 měsícům káznice. Vězněn : na Pankráci, Bernau v Horních Rakousích a v Bayreuthu. Věk 36 let.
  3. Vebr Josef – Vina 150 kg obilí. Nepřiznal se k ničemu. Byl usvědčen mlynářem. Byl odsouzen k 15 měsícům (slevili 6 měsíců) káznice. Vězněn : na Pankráci, Linec, Vídeň, Štýrský Hradec a Marybor nad Drávou. Za vězení měl zaplatit 5000,-K. Věk 52 let.

 

Odsouzeni do věznice :

  1. Váchal Jan – Vina 200 kg obilí. Odsouzen k 10 měsícům vězení. Vězněn : 13. ledna 1944 nastoupil trest Praha, Štýrský Hradec, Meppern v Holandsku, Cele u Hannoveru,Hameln a Hannover. Zemřel v Německu dne 04. ledna 1945 druhý den po propuštění z vězení na vyhladovění. Věk 34 let.
  2. Kohel Tomáš  – Vina 100 kg obilí. Obilí dostal jeho syn za práci u sedláka. Odsouzen ke 4 měsícům vězení. Vězněn byl ve Štýrském Hradci. Věk 59 let.
  3. Sladký Tomáš – Vina 230 kg obilí. Správně mělo být jen 100 kg obilí. Počítali ječmen i oves, na které bylo šrotovací povolení. Odsouzen k 10 měsícům vězení. Vězněn : Praha – Pankrác, Linec, Víděň a Štýrský Hradec. Věk 28 let.
  4. Kazda Antonín – Vina 195 kg obilí. Odsouzen ke 4 měsícům vězení. Vězněn : Praha – Pankrác, Štýrský Hradec. Věk 42 let.
  5. Kobes Jan – Vina 127 kg obilí. Odsouzen ke 3 měsícům vězení. Vězněn : Klatovy. Věk 49 let.
  6. Koukol Václav – Vina 64 kg obilí, odsouzen byl za 140 kg obilí. Odsouzen byl k 10 měsícům vězení, byli mu odpuštěny 4 měsíce. Vězněn : Praha – Pankrác, České Budějovice, Vídeň a Štýrský Hradec. Věk 45 let.
  7. Vaněk Matěj – Vina 200 kg obilí. Odsouzen k 5 měsícům vězení. Vězněn : Klatovy, Praha – Pankrác a Štýrský Hradec. Věk 65 let.
  8. Paidar Martin – Vina 90 kg obilí. Odsouzen ke 4 měsícům vězení. Vězněn : Klatovy, Praha – Pankrác a Štýrský Hradec. Měl zaplatit za věznění 2300,- K. Věk 38 let.
  9. Sladký Tomáš – Vina 102 kg obilí. Odsouzen k 5 měsícům vězení. Vězněn : Praha – Pankrác, Linec, Vídeň a Štýrský Hradec. Měl zaplatit za věznění 3000,- K. Věk 62 let.
  10. Sladký Jan – Vina 132 kg obilí. Odsouzen k 7 měsícům vězení. Vězněn : Klatovy, Praha – Pankrác, Vídeň a Štýrský Hradec. Měl zaplatit za věznění 4000,- K. Věk 37 let.
  11. Faina Matěj – Vina 100 kg obilí. Odsouzen ke 4 měsícům vězení, 1 měsíc mu byl odpuštěn. Vězněn : Klatovy. Měl zaplatit za věznění 2000.- K. Věk 64 let.
  12. Masopust Miloslav – Vina 250 kg obilí. Odsouzen k 10 měsícům vězení. Vězněn : Praha – Pankrác, Klatovy, Linec, Vídeň, Štýrský Hradec a Bayreuth. Měl zaplatit za věznění 3000,- K. Téhož roku byl odsouzen a nastoupil trest vězené na 3 měsíce za zabití vepře ,,na černo“ a zaplatit pokutu 10000,- K. Věk 46 let.
Čáni Radek
Zdroj : SOkA Domažlice, www.portafontium.eu
Osobnosti
Koukol Jan
Četnický praporčík.

Narozen 06. září 1900 Újezd u Domažlic, Rakousko – Uhersko

Zemřel 13. září 1938 Habersbirku u Falknova (Habartov u Sokolova), Československá republika

Sloužil jako velitel na četnické stanici v Habersbirku u Falknova (Habartov u Sokolova).

Z protokolárního výslechu četnického strážmistra Matěje Příbka z četnické stanice Habersbriku (Habartov), o přepadení této stanice, jeho zranění a usmrcení četníků a jiných osob.

Četnický strážmistr Matěj Příbek vypovídá : Dne 13. září 1938 asi mezi 1000 – 1015 hodin byla naše četnická stanice telefonicky upozorněna telefonistkou Růženou Pardusovou, manželkou strážmistra Jana Parduse z naší stanice, že se před poštovním úřadem v Habersbirku srocují ordneři strany SdP, kteří mají pásky s hákovými kříži na rukávech levé ruky a chtějí obsadit poštovní úřad. Velitel četnické stanice praporčík Jan Koukol hlásil ihned informaci na Okresní četnické velitelství a na státní policejní úřad ve Falknově (Sokolov), odkud mu bylo nařízeno, aby začal jednat s místními funkcionáři SdP, kteří se předtím zaručili za udržení pořádku při průvodu, který chtěli pořádat.

Praporčík Koukol se strážmistrem Pardusem se odebrali před obecní úřad, kde se setkali s představiteli SdP. Já a Antonín Křepela jsme zůstali na četnické stanici  a střežili ji. Krátce po odchodu velitele stanice opět volala telefonistka Pardusová na četnickou stanici . Šel jsem k telefonu a slyšel jen : ,, Halo, zde poštovní úřad „. Hned na to jsem slyšel v telefonu : ,, Heil Hitler „. Na můj dotaz co se děje, odpověděl německy vedoucí ordnerů Bass : ,, Hier wird deutsch gesprochen, die Post ist besetz (Zde se mluví německy, pošta je obsazena) “ a přerušil hovor. Dožadoval jsem se spojení s Falknovem, ale nebyl jsem spojen. Krátce na to se vrátil velitel Koukol se strážmistrem Pardusem na stanici a s nimi šest ordnerů SdP. Tito a hlavně jejich vedoucí vyžadovali vydání zbraní a stanice do jejich rukou, zaručovali příslušníkům stanice a jejich rodinám volný odchod v občanském oděvu. Velitel Koukol jim odmítl vyhovět a dožadoval se zavolat na Okresní četnické velitelství ve Falknově. Ordneři odmítli umožnění hovoru a tvrdili, že ve Falknvě jsou všechny úřady obsazeny,a že Wehrmacht pochoduje od Chebu k Falknovu.

V době vyjednávání se sešla před četnickou stanicí skupina ordnerů čítající asi šedesát osob, jejich velitel Bass vešel do stanice a dožadoval se ukončení vyjednávání a vykazoval ordnery ze stanice. Ordneři začali křičet a do místnosti jich vniklo asi dalších třicet. Praporčík Koukol prohlásil, že bude jednat jen se třemi nebo čtyřmi zástupci a ostatní vykazoval ze stanice. Ordneři se na nás vrhli a pokoušeli se nás odzbrojit. Jistý Mänert (Mähnert) přiskočil k praporčíkovi Koukolovi, vytrhl mu pušku, odskočil od něho a asi ze vzdálenosti jednoho metru ho střelil do prsou. Po této ráně se praporčík Koukol skácel k zemi. Já jsem chtěl Mähnerta, který chtěl uprchnout chytit. V tomto okamžiku nás napadli ordneři, kteří nám chtěli vyrvat zbraně. Mně chtělo několik ordnerů vytrhnout pušku, ale podařilo se mi dostat na stůl, proto se jim nepovedlo mi vytrhnout pušku. Přitom mně tloukli obušky do hlavy a přes ruce. Přitom se mi nepodařilo otevřít pojistku od pušky, protože jsem musel držet pušku vší silou, aby mi nebyla vyrvána a použita proti mé osobě. Přitom mi byl natržen pravý ukazováček, způsobeno vykloubení obou palců, pohmoždění levé paže, způsobeny dvě tržné rány na hlavě a zároveň postřelen na hlavě. Při přetahování o pušku se u stolu ulomily nohy na straně ordnerů, kteří se o něj opírali a spadli, v tu chvíli se mi podařilo uvolnit a uskočit.

V témže okamžiku se z vedlejší místnosti ozvala rána, mezi ordnery nastal zmatek, někteří uprchli, někteří se schovávali pod postele a za dveře. Já jsem běžel na chodbu, kde jsem chtěl chytit Mähnerta, který tam před chvílí ze vyběhl ze stanice. Když jsem vešel na chodbu, zahlédl jsem před vchodem do budovy bodák pušky namířený na dveře vedoucí do četnické stanice. Postřehl jsem, že Mähnert má v úmyslu na mne vystřelit a uskočil jsem na stranu dveří. Mänhert v tento okamžik vystřelil a prostřelil mi levé nadloktí. Než se mu povedlo opět nabít pušku, podařilo se mi na něj vystřelit a pokud vím tak jsem ho zasáhl, padl k zemi a již nevystřelil. Snažil jsem se zavřít domovní dveře. Zavřel jsem však jen jednu polovinu, protože ordneři na mne z venku začali střílet, nemohl jsem druhou polovinu zavřít a vrátil jsem se zpět na stanici. V předsíni proti mně vyrazil řečený Bass, který na mne střílel z pistole a v druhé ruce držel nějaký dlouhý dřevěný předmět. Křikl jsem na něho, aby přestal střílet a když nepřestal a v sebeobraně jsem na něho vystřelil. Po tomto výstřelu klesl na kufr, kde zůstal sedět. Protože ordneří stříleli z venku do oken, vlezl jsem do druhé místnosti, kde byl strážmistři Pardus a Křepela, kteří chránili stanici na této straně. Strážmistr Křepela mně obvázal nadloktí. Ordneři mezi tím uprchli a vyklidili prostor před četnickou stanici. Na to jsme zabarikádovali stanici a když jsme byli i nadále ostřelováni stříleli jsme ze stanice ven. Zda-li a kolik bylo zasaženo nevím. Chtěli jsme se telefonicky domluvit z Falknovem, ale nedovolali jsme se. Pak jsme zpozorovali, že ordneři se pokouší stříkat z motorové stříkačky vodu do staničních místností ze zadní strany budovy, odkud volali abychom se vzdali. Asi po půl hodině se nám podařilo střelbou znemožnit další stříkání vody do budovy. Asi po 1300 hodině vehnali ordneři na prostranství před četnickou stanici provazy svázanou manželku strážmistra Parduse a křičeli na nás z úkrytu z půdy sousedního domu, abychom se vzdali, nebo jinak zastřelí Pardusovou. Chtěli jsme pomoct Pardusové a předpokládali jsme, že mne jako těžce zraněného ušetří, rozhodli jsme že já půjdu vyjednávat a strážmistři Pardus a Křepela mne budou krýt. Vyšel jsem ze stanice neozbrojen a než jsem došel k Pardusové, několikrát jsem slabostí a ztrátou krve upadl a když jsem došel až k ordnerům, namířili na mne střelní zbraně. Bylo tam asi 500 lidí a nyní se na mne hnali z klacky a různými zbraněmi. Abych si ochránil hlavu tak jsem se sehnul, přičemž jsem spatřil Köhlera z Habersbirku, který na mne kýval a proto jsem proběhl kordonem lidí k němu a s jeho pomocí jsem se dostal mimo zástup lidí. Přitom jsem byl bodnut a uhozen do zad. Köhler mne odvedl ještě s jedním mužem do budovy německé školy, kde mně uzamkl a tím zachránil. Co se dál dělo na stanici nevím. Ze školy mně dopravil místní farář do všeobecné veřejné nemocnice ve Falknově.

Padlý četnický praporčík Jan Koukol byl pohřben s poctami na hřbitově ,, U svaté Trojice “ v Písku. Prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš poslal věnec na jeho rakev.

Manželka v tento den byla zamčena doma a hlídána ordnery. Na četnickou stanici se ten den nedostala a vše se dozvěděla jen z doslechu. Zůstali po něm dvě děti, dcera a syn.

Čáni Radek
Zdroj : Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, www.portafontium.eu.
Vebr Martin
Narozen 15. dubna 1907 Újezd u Domažlic  –  zemřel pravděpodobně 03. – 06. listopadu 1943 u Kyjeva (SSSR)

Martin Vebr se narodil dne 15. dubna 1907 v obci Újezd u Domažlic rodičům Anně a Martinu Vebrovým. Vyučil se truhlářem. Po Mnichovu v roce 1938 a před 15. březnem 1939 vstoupil do dělnického podzemního odboje (byl členem Dělnické strany) v Praze, kde byl zaměstnán. Když mu přišlo gestapo v Praze na stopu musel zmizet z Protektorátu. Naposledy byl viděn v Újezdě o Velikonocích 1939. O Božím hodě šel se svým bratrem Janem do Trhanova a sdělil mu, že musí odejít. To bylo naposledy kdy zde byl spatřen. Zprávy uvádějí, že měl přejít tajně hranice do Polska, byl v Katovicích a později ve Varšavě. Podle jedné informace měl buď vstoupit do Cizinecké légie ve Francii a podle druhé přejít do SSSR a vstoupit do 1. Československé samostatné brigády. Podle dochovaných záznamů měl padnout mezi 03. – 06. listopadem 1943 při bitvě o Kyjev? Při bitvě o Kyjev padlo 30 vojáků a 86 jich bylo zraněno z 1. Československé samostatné brigády v SSSR.

Čáni Radek
 
Zdroj : Redakce, Kronika obce Újezd, SOkA Domažlice, Porta fontium.