V roce 1945, nedlouho po skončení války byla zahájena výstavba skokanského areálu pro lyže na Dmoutě pod Vavřinečkem. Byl postaven především německými válečnými zajatci.

Zahrnoval dva dřevěné můstky, s kritickými body 36 metrů a 18 metrů, věž pro rozhodčí a chatu s elektrickým osvětlením. Menší z můstků se však používal velmi málo, neboť skoky z něj zanášely a hrozilo nebezpečí, že sportovci skončí v lese mezi stromy.

Rekordmanem většího můstku je Jaromír Pauer starší, výkonem 44 metrů. Závody v pozdějších letech ukázaly, že můstky neposkytují požadované parametry a bezpečnost. Nevýhodou byla také nízká nadmořská výška a nedostatek sněhové pokrývky.

Poslední skokanské závody byly pořádané v roce 1965, ale vzhledem k nedostatku sněhu byly odvolány. Areál pak postupně chátral a na počátku 70. let 20. století byla demontována chata a převezena do Capartic, kde ještě dalších bezmála 40 let sloužila jako lyžárna.

Petrašovský Alexej, Čáni Radek

Zdroj: Almanach SK Sněhaři Domažlice 1912 – 2012.

 

Věž pro rozhodčí.

 

  Pohled na skokanský můstek od východu.

 

   Skokanský můstek od východu.

 

Pohled ze skokanského můstku.