Podzemí
Městská podzemí
Domažlice
Historické podzemí města Domažlice se nachází pod historickým centrem a sousedícími ulicemi v jeho okolí. Historické podzemí se rozumí nejen podzemní chodby, ale i sklepení nebo další podzemní prostory vytvořené našimi předky.

 

Východy z města

Z historického centra Domažlic vedlo několik východů mimo hrazené město. Prokázané východy byly směrem na východ do Husovi ulice, další vedly do ulice Komenského a Na ostrůvku. V této ulici se nachází v domě vchod do městského podzemí. Další vedla do ulice Poděbradova a do dnešních dní se též zachovala podzemní chodba do ulice Msgr. Staška, která je zcela kamenná, jak byla vystavěna a není vybetonována jako většina podzemních chodeb.

Většina podzemních chodeb, které vedli mimo hrazené město již zanikla, nebo již nejsou přístupná. Jedna z těchto chodeb vedla i směrem na Vavřinec. Většina těchto východů z městského podzemí buď končila přímo za městským opevněním nebo po pár desítkách maximálně stovkách metrů od města.

Sklepení

Téměř pod každým domem v historické části se nachází sklepní prostory. V dnešní době se většinou nachází pod domem jen jedno patro sklepních prostor. Podle archeologických a historických výzkumů zde byla až tři patra sklepů. Některá byla vytvořena z kamenů, další byla vyzděna a některá byla jen vyhloubena v zemi. První sklepy vznikaly při výstavbě historické části města. Stěny byly z kamene někde z cihel a strop byl tvořen vodorovný z trámů. Až v pozdější době byly sklepy tvořeny nebo přestavovány do klenutí.

Podzemní chodby

Kdy podzemní chodby začaly vznikat nelze prozatím s jistotou určit. Pravděpodobně se vznikem sklepení, která se začala propojovat, nejdříve sousední domy a časem přes náměstí nebo ulici. Takto je prokopána většina historického centra města. V původní spleti chodeb se dalo projít pod celým historickým centrem. Chodby, které byly vyhloubeny v zemi byly vyztuženy buď kameny, cihlami nebo obojím. Nejstarší chodbu nelze určit, nejmladší chodba vznikla v roce 1745 v západní části města. Chodby se nacházely od 2 do 8 metrů pod zemským povrchem, jejich šířka byla od 1 metru do 5 metrů a na výšku měli kolem 1,8 až 2 metry. Na délku měřily přibližně 3 500 metrů. Po zřícení domů na náměstí Míru č. p. 123, 124 a 125 k němuž došlo 11. ledna 1964 přibližně ve 22 : 00 hodin. Byl proveden podrobný průzkum historického podzemí Domažlic a v letech 1968 až 1970 došlo nákladem šest milionů korun na jeho zpevnění. Sklepení pod zřícenými domy bylo zabetonováno a ostatní podzemní prostory na náměstí, v ulicích Vodní, Hradská, Spálená, Školní, Branská a Kostelní bylo zpevněno betonovou injektáží. Betonovými injekcemi byla zpevněna i šikmá věž arciděkanského chrámu na náměstí. Tuto práci provedli pracovníci Geoinsdustrie Praha, závod Stříbro.

Studny

Přibližně v každém pátem domě se nacházela studna ve sklepení, do tohoto domu chodily i lidé ze sousedních domů. Dnes je většina studní zasypána nebo uzavřena.

Účel chodeb

Chodby sloužily nejen pro únik obyvatel města za jeho hradby, ale používaly se  i jako skladiště pro zeleninu, ovoce, maso, sudů piva místních pivovarů a pálenky z místních palíren.

Zajímavosti

Podle výpovědí svědků při zřícení domů v roce 1964, nejprvé slyšely obyvatele hukot a pak začaly praskat a hroutit se zdi. Na místě zasahoval Sbor dobrovolných hasičů Domažlice. Při této události nedošle k žádným zraněním obyvatel těchto domů.

Při vyklízení sklepů jednoho ze zřícených domů, bylo nalezeno třetí podlaží sklepení. První sklep byl suchý ve druhem bylo bahno a ve třetím nalezenem sklepení bylo sucho.

V některých domech protékal sklepem potůček, podle obyvatel kde tyto sklepy byly se zde nacházela  uskladněná zelenina i ovoce neustále čerstvé.

V jednom ze sklepů pramení studánka a potůček z ní odtéká dále do podzemí.

Některé chodby lidé, ale i sklepení si obyvatele domů rozšiřovaly ještě v druhé polovině 20. století.

Zdroj  :  Redakce

Horšovský Týn
Všechny budovy na historickém náměstí Horšovského Týna, jsou důkladně pospojovány podzemními chodbami. Pod domy se nachází dvou až třípatrové sklepy.

K místnímu podzemí se váže příběh z třicetileté války, z roku 1641. Tehdy švedská vojska dobila bavorský Cham a prováděla loupeživé nájezdy přes českou hranici. Patrně v noci ze 6. na 7. února přelezli Švédové městské hradby a vnikli do Horšovského Týna. Opevněný zámek, ale zůstal ušetřen. Avšak zradou jednoho z měšťanů použili nepřátelé tajnou chodbu, která vedla z kostela svatého Petra a Pavla na náměstí do zámku a tím jej obsadili. Za několik dní vstoupil do obsazeného města švédský generál Pful, který pak na měšťanech vymáhal výpalné 10000 tolarů.

Pod zadním nádvořím zdejšího šlechtického sídla se dosud nachází běžně nepřístupné sklepení. Jeho temné a studené prostory byly při budování hradu ve 13. století vytesány přímo přímo do skály. Jsou zde vidět stopy po kamenickém náčiní. Více než sedm set let staré sklepy byly rozšířeny v 17. století a dodnes najdeme pod hradem bludiště asi dvou set metrů chodeb. Ve středověku sloužily tyto prostory pro uchovávání potravin a proto zde zůstaly do dnešních dnů stojany pod dřevěne sudy. Sklepení má odtokovou štolu, která odvádí vodu do zámeckého parku. Ze stropů a kleneb chodeb visí bílé krápníky, nad sklepením bývala kdysi vápnice. Architektonicky zajímavé sklepy horšovskotýnského hradu již dvakrát využili filmaři. V roce 1992 při natáčení německého filmu Král posledních dnů a následně česká pohádka Nesmrtelná teta. Jednou za čas se toto sklepení otevírá veřejnosti při speciálních nočních prohlídkách. Ze zdejšího podzemí vedla i dlouhá podzemní štola do zadní části zámeckého parku, která je však dnes již zasypána.

Alexej Petrašovský
Zdroj : Zdeněk Procházka – Horšovskotýnsko, Nakladatelství Českého lesa
Poběžovice
Podzemní chodba ústí z nejhlubšího sklepení poběžovického zámku a je celá vylámaná ve skále. Tato skalní prostora byla později obezděna kamenem a zaklenuta cihlami. Pozoruhodné je, že chodba byla ražena směrem k zámku, což je jinde dosti ojedinělé. Ústí chodby vypadá nevábně, protože se jedná jen o malý nepravidelný prostor, který nebyl nikdy upraven. Před časem byla možnost projít tímto podzemím do vzdálenosti asi 20 metrů. Jeho průměrná výška je 150 cm a šířka 100 cm a klesá v úhlu 2 cm na metr. V podlaze je vytesána stružka proti zaplavení, která byla překryta kameny. Zajímavá je zde rarita, že z obavy, aby se chodba nestala také cestou přístupovou v případě nepřátelského útoku, byli zde postaveny dvě příčky z nasucho kladených kamenů, kterými mohla voda protékat. Obě zídky byly později zbořeny.

 

Alexej Petrašovský.
Městys podzemí
Klenčí pod Čerchovem
V úterý dne 07. června 1932 objevili dělníci při budování obecního vodovodu podzemní chodbu, která vedla ze sklepa obchodníka Jindřicha Mráze v dolní části náměstí. Vedla na severozápadní stranu a byla vytesána ve skále. Zachovalá část této chodby je 11 metrů dlouhá, 1,1 metru vysoká a 0,85 široká. Další část chodby je zasypána. Chodba je suchá a byly v ní nalezeny střepy větší hliněné nádoby. Vchod ze sklepa do chodby je zazděn. V domě obchodníka Jindřicha Mráze byla dříve Stará pošta. V roce 1932 byl nad klenutými vraty vidět znak Staré pošty. Obchod Jindřicha Mráze byl jeden z nejstarších obchodů v Klenčí. Matka Jinřicha Mráze (v roce 1932 mu bylo 80let) vyprávěla, že za Napoleonských válek majitele obchodu schovávali do nějaké podzemní chodby , která od nich vedla, před nepřítelem látky a jiné zboží z obchodu. Francouzké vojsko bylo v Klenčí dne 19. listopadu 1805, jak o tom svědčí originál jednoho francouzkého listu, kterým se zaručuje bezpečnost osob a majetku Klenečské pošty.

Další chodba se měla nacházet na pozemku u Motlů. Podle pověstí vedla chodba z jejich dvora až za ,, Loutku“ .

Tyto chodby sloužily jako skrýš pro lidi a zároveň kam se schovávaly zásoby potravin pro případ, že se objevil nepřítel. Zásoby se v těchto skrýších obnovovaly, aby byly neustále čerstvé.

Čáni Radek
Obecní podzemí
Úboč
V 19. století byla v jižní části obce objevena podzemní chodba, která pravděpodobně kdysi vedla do tvrze, založené již ve 13. století. V době, kdy byla ves připojena ke hradu Herštejnu, tvrz zanikla. Bývalé tvrziště nacházejicí se ve farní zahradě tvoří pahorek, obehnaný z části příkopem a valem.

Alexej Petrašovský
 
Zdroj : Domažlicko a Kdyňsko. Zdeněk Procházka, Nakladatelství Českého lesa, 1996.
Postřekov
Na Chodsku nacházíme prastaré štoly nenápadně a chytře zbudované. Jsou to většinou sluje v sadu za obydlím hospodáře. , vedoucí dále jako šachty za obec do polí. Při náhlém nepřátelském útoku je používaly k útěku většinou ženy a děti. Ukrývalo se do nich také oblečení, peřiny a obilí. O těchto skrýších věděli jenom místní lidé. Podobná chodba se nacházela i v Postřekově u Brychtů v č. p. 39. Toto podzemí bylo využito v 1. světové válce, jako skrýš oilí před probíhající rekvizicí.

Alexej Petrašovský
 
Zdroj : Kronika obce Postřekov 1923 – 1963. SOkA Domažlice. Porta fontium.
Osvračín
V roce 1936, při výkopu na vodovodní potrubí na stavbě domu č. p. 38, paní Julie Abrahamové v Osvračíně byly vykopány v hloubce 2,5 metru pod dvorem zachovalé podzemní chodby. Stěny chodeb jsou vykopány velmi pečlivě, stěny chodeb jsou svislé a strop je do oblouku. Podzemní chodby se nachází přibližně 2,5 pod zemským povrchem. Šířka chodeb je 1,2 metru a výška minimálně 1,2 metru, ale vypadá to, že chodby byly vyšší. Naproti staré studni jsou rozšířeny chodby tak, že zde vznikla místnost o rozměrech 2 x 2 metry. Z této místnosti vede část chodby ke studni, hlavní chodba vede na severovýchod a v délce 7 metrů je zasypána. Rameno hlavní chodby na protější straně, která vede na jihovýchod je zasypána jen z části, jinak vede dále, ale pro malou výšku nelze dál pokračovat, proto nelze zjistit kam vede. Snad vede do místního velkostatku An. Zieglera , kde prý stávala tvrz pánů z Osvračína. Asi 1 metr od rozšíření chodeb proti studni severovýchodním směrem vede chodba odbočující z hlavní chodby na severozápad, ale již po 2 metrech je chodba zasypána. Asi 1 metr za hlavní chodbou podle náznaků musela být pravděpodobně větrací šachta. Naproti této boční chodbě se nalézá výklenek o velikosti 50 x 50 cm a hloubce 30 cm. Podzemní chodby jsou vykopány v pevném písčitém podloží. I když nebyly klenuty ani jinak zajištěny, jsou velmi zachovalé. Podle určitých příznaků, že chodby mohou být i pod domem č. p. 23 rolníka Václava Vavříka (Fricovic dům), bylo na dvou místech vrtáno a kopáno, ale zatím bezvýsledně. Podle zdělení místních občanů, vedly chodby i pod domem č. p. 21 rolníka Václava Sklenáře (U Šenkýřů), když při stavbách a kopání základů se narazilo na mnoho propadlých míst, bývalých podzemních chodeb. Pravděpodobně budou asi chodby tímto směrem zasypány. Dvůr č. p. 38, kde byly chodby nalezeny, se jmenuje Rychtářův dvůr. Zde bydlel v době selských robot rychtář, jmenovaný pány. Sem se scházeli podzemními chodbami k tajným schůzím a tím lze asi vysvětlit jejich původ. Kromě toho je známo, že tímto směrem  je správcovo obydlí, kde byla šatlava (vězení) a že chodby mohly být zbudovány i pro tento účel. S největší pravděpodobností se jednalo o únikové chodby nebo zde mohly být skladovány potraviny. Situační plánek nalezených podzemních chodeb a jejich popis dodal kronikáři zednický mistr Josef Lehánka z Osvračína.

Radek Čáni

Hlohová
Asi 2 kilometry od Staňkova se nachází dosti veliká obec Hlohová. V blízkosti zdejšího kostela a panského dvora, v místech zvaných na Vyšehradě, stávala středověká tvrz, původně ze 14. století. Dnes stojí na původní lokalitě jen několik rodinných domů. Ze staré tvrze se zachovaly jen části příkopů a valů. Asi kolem roku 1830 si uprostřed zdejšího nádvoří hráli chlapci tehdejšího hospodáře tím, že nalévali vodu do důlku v zemi, která se jim přitom pořád ztrácela. Upozornili na to tedy svého otce, který začal na daném místě kopat, až nalezl v hloubce asi jednoho metru dřevěný překlad přes studnu. V ní se nacházelo množství zbraní a šípů, pravděpodobně z doby Břeňka z Ronšperka. V roce 1932 hospodář Josef Peteřík po vybudování vodovodu opatřil tuto studnu betonovým překladem a přikryl zemí. Při výstavbě lednice v roce 1884 byli na tomto místě nalezeny i zbytky sklepů a podzemní východ z tvrze. Bohužel, vše zůstalo nepovšimnuto a odborně neprozkoumáno. ještě v roce 1903 při přestavbě hostince byli na tvrzišti nalezeny hluboké klenuté sklepy, zasypané až ke stropu popelem.

Alexej Petrašovský
Zdroj : Archív redakce
Důlní díla
Domažlice
Na Bábě
Jedná se o staré  důlní dílo sloužící k těžbě slídy, která se používala do malířských barev, jako lesk a později k výrobě skel na letadla. Štola se nachází u silnice z Domažlic na Újezd naproti dopravnímu hřišti pod vrchem Na Bábě a několik větracích otvorů bylo na vrcholu kopce a v jeho okolí. Na Bábě za dob ČSSR se nacházela základna protiletecké obrany města Domažlice. Na místě byly v bojové pohotovosti dvě vozidla nazývané Ještěrka s rychlopalnými kanóny ráže 30 milimetrů a Ruční samonaváděcí střely země – vzduch. Posádku tvořilo přibližně 12 vojáků ČSLA.

Čáni Radek

Na Kole
Ražba štoly začala v roce 1943, pro silné ložisko  slídy, která  se používala pro válečný průmysl na výrobu skel do letadel. Těžba štoly byla ukončena v roce 1945. Důlní dělníci vybudovaly štolu o průměru 2 x 2,5 metru a na délku 333 metrů. Podle pamětníků byl na poli Na Kole větrací otvor na kterém se nacházela větrací věž,

Čáni Radek

Škarman
Nazívaná též jako Škalníkova díra. Jedná se o staré důlní dílo.
Staňkov
Zinkový důl Stříbrnice
Na severní straně Staňkova směrem k Čečovicím na levé straně od silnice se nalézá bávalý zaniklý ,, Zinkový důl “  zvaný ,, Stříbrnice „.

V tomto dole byla již v první polovině 18. století kutána ruda. Kdo byl jeho majitele není známo. Teprve kolem roku 1840 je záznam, že důl vlastníla firma Kellerman z Bánttel a patřil k provozovně v Čádlovicích. Později byl provoz v Čádlovicích i ve Staňkově na ,, Stříbrnici “  zakoupen v exekuci panem Josefem Krejsou ze Staňkova městyse (otec zdejšího průmyslníka pana Františka Krejsi). Následkem neblaze zavládnuvší průmyslové krize jak při stavbě tak i při provozu staňkovského pivovaru, byl nucen jako podílník pivovaru v roce 1875 pan Josef Krejsa nucen zastavit provoz i v zinkovém dole na ,, Stříbrnici „.

Až teprve v roce 1892 byl znovu otevřen důl ,, Jan “ na Stříbrnici, jehož majitelem byla firma Odendall z Vídně. Později vlastnila důl říšskoněmecká firma Manesmann a po velkém sporu trvajicím několik let, připadl důl zpět firmě Odendall.

Dalším majitelem byla firma Giesches Erben z Vřetislavy (asi Vratislav), která držela důl v provozu i po jeho vyhoření 20. února 1905 přibližně do roku 1923 a provoz v Čádlovicích až do roku 1928.

Poté byl důl ,, Jan “  na ,, Stříbrnici “ bez provozu a zatopen. Povrch dolu byl zakoupen panem Mořicem Wilhemem ze Staňkova městyse. Dnes se na místě z dolu ani z budov na povrchu nenalézá nic.

Čáni Radek
Zdroj : SOkA Domažlice, www.portafontium.eu, fotografie ze soukromého archívu pana Ing. Holeček Luboš.