V dobách panování Jana Lucemburského byly kovářské a sladovnické řemeslné dílny přesunuty na předměstí, tedy za městské hradby. Panovník tak vyhověl úpěnlivé žádosti domažlických měšťanů, kteří v těchto dvou činnostech pracujících s ohněm, viděli příčinu možných požárů ve městě.
V Domažlicích již tehdy existovaly čtyři pivovary z obecní varnou. Zlomovým rokem se pak pro výrobu chmelového moku stál rok 1395. Král Václav IV. udělil městu takzvané mílové právo, se zamezila konkurenční výroba v okolních obcích a právováreční měšťané měli tak odběr piva zajištěn. Na oblibě si získávalo hlavně takzvané bílé domažlické pivo.
V první polovině 16. století příjem z vaření piva tvořil až 87% příjmů městské pokladny. To se zde již uvádí pět pivovarů - u Svaté vody nebo Studně, u Branky, u brány Týnské, pod branou Dolní a též u Horní brány. Na počátku 17. století odebíralo domažlické pivo 35 krčem stojících mimo město samotné.

© Eva Bednářová
Zdroj: Chodská pivovarská chasa; JIRÁK Jan; r. 2012