V dnešní době stresu a chaosu nás stále více fascinuje odkaz naší historie, stopa odkazu našich předků, zvyky a tradice, které nám byly vštěpovány z generace na generaci.

Na Chodsku se dochovalo pestré lidové dědictví, ať už jsou to chodské soubory s jejich úžasnými písněmi, které sepisoval a sbíral Jindřich Jindřich, aby nemohly být nikdy zapomenuty, jejich veselé společné tance, nebo chodská architektura, která nás uchvacuje snad v každé chodské vesnici, či chodská keramika, až po chodský kroj, který se „hu nás“ nosíval snad odjakživa.

Zmapovat počátek chodského krojového zvyku je téměř nemožné, jelikož je s Chody spjat natolik, že se utvářel společně s jejich minulostí a tak můžeme pouze spekulovat o tom, zda tady byli Chodové i s kroji odpradávna, či sem snad odněkud přišli i se svými kroji. S pamětníky odchází na věčnost i jejich vzpomínky a tak se písemné prameny dostávají pouze na hranici roku 1836. V roce 1867 kroj popisuje K.J. Erben v týdeníku Včela a před ním to byla Božena Němcová, která na Chodsku pobývala mezi roky 1845 a 1847.

Díky zájmu tehdejších literátů jako byli Jindřich Šimon Baar, Božena Němcová, Jan František Hruška a nebo Alois Jirásek se povědomí o Chodské tradici a životním stylu dostává do celých Čech. Roku 1884 vychází v již zmiňovaných Květech Jiráskovi Psohlavci, a tak se do vědomí celého národa dostává historie našich Chodských rebelantů, bojovníků za jejich práva a rodiny a celý národ je seznámen s těmito hrdými a neústupnými sedláky. Ať už pověsti v Jiráskově románu pravdivé jsou či nikoli, Jirásek bravurně vystihl život a povahu houževnatých lidí zde na Chodsku a vyobrazil Chodskou rebelii. Toto dílo však zcela ovlivňuje i samotné Chody, začínají si uvědomovat více svoji slávu a hloubku svých tradic a odkaz jaký jim zanechali předkové.

Chodský kroj v této době míval zcela jistě jinou podobu než jakou můžeme vidět dnes. Lidé využívali k výrobě krojů převážně přírodní materiály a kroje si vyráběli doma sami. Přestože postupně domácí výrobky nahradily látky a materiály kupované i dnešní kroj má původní tradiční prvky a starobylé kouzlo tradice.

Nejstarší chodský kroj byl zhotoven doma a byl z vypěstovaného lnu a konopí a říkávalo se mu „bulský“.

Obrázek je od Rakušana Carla Russe a pochází z první poloviny 19.století.

  

 

Zde vidíme autorku článku v dnes nejčastěji nošeném „malém kroji“ s babičkou , jež má na sobě kašmírový kroj na dolním Chodsku nazývaný „šaty“.

Autorka článku v „dolnochodském velkém“ kroji.

 

Tento obrázek je z knihy Chodské kroje,kroj Dolních vesnic, od Blaženy Šotkové, r.v.1951, kde vpravo má děvče sváteční velký kroj s rukávci, děvče vlevo sváteční kroj s kabátkem a chlapec v kazajce s tzv. vydrovkou na hlavě a kalhotami, kterým si říkávalo praštěnky a bývaly z jelenice, dnes se vyrábějí převážně z koženky.

 

Chodský dudák Jan Kobes (1849 – 1929) z Domažlic.

 

Žena v „dolnochodském“ svátečním „velkém“ kroji s rukávci a muž s kloboukem „širákem“ a v dlouhém kabátě.

Jak můžeme vidět na obrázcích, Chodský kroj má různorodou podobu a širokou škálu barev a druhů doplňků, a hlavně se liší kroje „hornochodské“, tedy kroje horních chodských vesnic a kroje „dolnochodské“ dolních chodských vesnic, jimiž bych se chtěla zabývat v dalších článcích, pokud o ně bude zájem. Chodové byli křesťané a barvy chodských krojů se určovaly podle barvy bohoslužebného roucha a různých svátků v roce. Touto obsáhlou tématikou bych se ráda zabývala i v dalších příspěvcích. I když mužský chodský kroj nečítá tolik částí a doplňků jako kroje ženské i tyto kroje se v průběhu času měnily. V druhé polovině 19.století se chodský kroj stále mění, upravuje a zkrášluje, zatímco jinde v Čechách postupně kroje a jejich tradice zanikají a mizí. Muži své chodské kroje odložili na přelomu 19. a 20. století. Dříve bývaly chodské svatby krojované, ale během první poloviny 20. století muži kroje odložili a nosívali oblek ozdobený pouze myrtou a stužkami. Říkávalo se tomu „panské šaty“.

Pro Chodský kroj byl zlomový rok 1895, kdy se konala Národopisná výstava českoslovanská v Praze a Chodové zde chtěli předvést to nejlepší a nejkrásnější, takže kroje pro tuto akci a od této akce nabyly úplně jinou podobu, než měly do této doby.

Takový by byl úvod. Touto obsáhlou tématikou se v budoucnu chci zabývat hlouběji a obsáhleji. Kdyby někdo měl zájem přispět, ať už informacemi, fotografiemi nebo by někdo věnoval či prodal kroje, budeme rádi za jakoukoli pomoc, neboť je nutné udržovat tradice živé a nezapomenout zachovat tyto zvyky i pro další generace.

Autorka článku nepochází z chodské rodiny a veškeré informace vyhledává, takže se za jakékoli nesrovnalosti nebo chyby omlouvá. Za jakékoli přispění budeme rádi. Informací není nikdy dost

Aneta Arras

Zdroj : Chodsko, Jindřich Jindřich, 1951.  Chodské kroje, Iva Kumperová, 2010. 

            Chodský kroj na prahu 21. století, Lucie Kalousová,  2011.